Nenávist

Proč děti nenávidí své rodiče?

Proč děti nenávidí své rodiče?
Obsah
  1. Důvody k nenávisti
  2. Co dělat?
  3. Rada psychologa

Obecně se uznává, že blízcí lidé by se měli vždy milovat a rozumět si. Není tomu však vždy tak. V některých případech rodiče a jejich děti nenajdou společnou řeč. Pak mezi nimi začne hádka. Tento destruktivní pocit se objevuje z jakýchkoli důvodů, které vzniknou vinou jedné ze stran. Pokusme se porozumět této problematice podrobněji.

Důvody k nenávisti

Nenávidět své vlastní rodiče může zničit svět, který tě obklopuje. Nepřátelství rozhodně ovlivní jak váš celkový stav, tak vaše aktivity. Psychologie tvrdí, že děti nenávidí své rodiče ze dvou důvodů: prodloužené negativní vztahy mezi blízkými nebo v důsledku jakéhokoli akutního konfliktu, který v rodině vznikl. Pomocí níže uvedených bodů se budeme tímto tvrzením zabývat podrobněji.

  • Rodiče projevovali svým dětem naprostou lhostejnost a sobectví, když vyrůstaly a dospívaly... Když například některé z dětí přišlo za mámou nebo tátou pro radu, narazilo na naprostou lhostejnost. Blízcí příbuzní své dítě smetli stranou a řekli, že nemají čas dělat maličkosti. Přirozeně je nemožné se takto chovat, protože v tomto případě dochází k přerušení duchovního spojení mezi rodiči a jejich potomky.
  • Jeden z rodičů rodinu opustil... Tak zradil své děti a ty utrpěly psychické trauma. Postupně se celková deprese zhoršovala a vedla k nepřátelství.
  • Někteří rodiče neustále srovnávají svou dceru nebo syna s jinými dětmi: nadanějšími nebo úspěšnějšími. To nemůžeš. Proč? Těmito činy táta a máma vštěpují svým dětem „syndrom poraženého“.Když se takoví potomci stanou dospělými, obrátí svůj hněv za svá selhání směrem k rodičům.
  • Někteří rodiče se ke svým dětem chovají nevhodně. Například své děti vzdorovitě trestají za jejich prohřešky, aby se zalíbily učitelům. Rodiče tak ostatním dávají najevo, že jsou přísní rodiče.
  • Teenager si stěžuje blízkým lidem, že se cítí špatně v srdci kvůli útokům svých vrstevníků. Rodiče reagují tak, že ho „opráší“. Matka a otec upřímně věří, že jejich dítě by si mělo zvyknout na řešení vlastních problémů. Tento přístup ke vzdělávání je špatný. Děti v dospívání jsou velmi zranitelné. Proto potřebují pomoc od blízkých.
  • Stává se také, že rodiče „hodí“ výchovu svých dětí na příbuzných nebo je pošlou do specializovaného výchovného ústavu... To je kategoricky nemožné.

Každé dítě opravdu chce být blízko milujícím rodičům.

Co dělat?

Vznikající nenávist dítěte vůči rodičům je pro ně velmi velkým psychickým stresem. Je však třeba poznamenat, že zároveň samotné dítě zažívá značné utrpení. Citové spojení mezi blízkými je velmi těžké přerušit. Pokud se o to pokusíte násilným jednáním, pak bude deprese u absolutně všech účastníků situace. Vztah mezi blízkými je jakousi plochou, na které jsou jasně vidět jejich činy. Pokud jsou záporné, pak se na tomto povrchu okamžitě objeví drsnost. Proto musíte se neustále ovládat.

A pokud už jste to ve vztahu „pokazili“, tak začněte opravovat své chyby. Jak to udělat, zvážíme níže. Abyste uspěli, musíte pochopit: něco ve vašem životě není v pořádku. Jen je potřeba se nad tím zamyslet a uvědomit si to. A pokud jste o problému dříve věděli, ale nevzali jste ho v úvahu, tentokrát mu musíte čelit. Proto si pamatujte jednu pravdu: "Abyste porazili nepřítele, musíte ho poznat osobně."

Po přiznání, že máte problém, musíte najít příčinu jeho vzniku. Každý člověk si na podvědomé úrovni pamatuje své prohřešky. I vy si vybavíte některé výchovné momenty, které způsobují odmítnutí.

Například jste si najednou uvědomili, že své dítě často trestáte a chováte se k němu velmi přísně. Připomeňte si v takových chvílích pohled svého dítěte a pociťte jeho zármutek.

Jakmile pochopíte důvody nenávisti, začněte jednat.

  • Vyberte si čas, kdy do vás nikdo nemůže zasahovat, a pozvěte své dítě ke konverzaci. Upozorněte ho, že rozhovor bude dlouhý a upřímný. Nezapomeňte uvést téma rozhovoru. To je třeba udělat, aby se vaše dcera nebo váš syn mohli připravit na nečekaný zvrat událostí. Jinak přijde zmatek a vaše úsilí bude marné.
  • Když zůstanete s dítětem o samotě, projevte naprostý klid. Začněte s ním konverzovat a dejte svému dítěti příležitost se naplno vyjádřit. Zároveň ho nepřerušujte a mějte mimiku pod kontrolou.
  • Pokud vám konverzace není příliš příjemná, snažte se nedávat najevo svou nelibost a rozhořčení.... Musíte pochopit: vaše dítě během komunikace s vámi nashromáždilo spoustu negativních zkušeností. Buďte proto trpěliví, pokud dostanete poměrně velké množství nepříjemných slov. Stačí „sklízet výhody své výchovy“.
  • Poté, co vaše dítě promluví, bude se na vás dívat úplně "jinýma očima"... V tuto chvíli budete také moci vyjádřit své křivdy a nespokojenost, které se nahromadily ve vaší duši. Pamatujte však: v žádném případě nepřekládejte svůj rozhovor do skandálního „kanálu“. Pokud se to stane, pak znovu "vstoupíte do válečné říje."
  • Poté musíte zahájit fázi úplného usmíření. A abyste to udělali, požádejte své dítě o odpuštění a slibte mu, že nyní budete jeho touhám věnovat větší pozornost.

Poznámka. Následně je potřeba se s dítětem dohodnout, že si už nikdy nebudete „hromadit vzájemné podráždění“ ve své duši. Všechny stížnosti musí být vyjádřeny ihned po jejich vzniku. Dále se snažte všechny problémy vyřešit včas, dokud na sebe nevezmou podobu univerzálního měřítka.

Rada psychologa

Negativní projevy ve vztazích velmi kazí lidem život. Pokud dítě nenávidí své rodiče, pak je pro něj těžké vybudovat si osobní život. Pokud si člověk, který své rodiče navzdory všemu nenávidí, pořídí děti, stejně je nebude umět správně vychovávat. Nenávist je vysoce nakažlivý pocit, který se přenáší z člověka na člověka. Zvažte tento nesporný fakt, než začnete ve své duši pěstovat destruktivní stav. Kromě toho si musíte pamatovat: rodiče jsou nejbližší lidé. Představují jakési zázemí, za které se v pro něj nejtěžších chvílích snadno schová i zcela samostatný a dospělý člověk.

Proto jsou tyto pokyny určeny k přečtení dětem, které zažívají nepřátelství rodičů.

  • Neignorujte špatné pocity, ale přiznejte si, že je cítíte. Obecně lze říci, že na tom není nic špatného. Každý člověk prožívá emoce, pokud k tomu má důvod.
  • Pokud se vaši rodiče chovají špatně, mluvit s nimi o tom... Dejte jim vědět, že s vámi dělají špatnou věc.
  • Pokud má vaše rodina z jakéhokoli důvodu nadále potíže s komunikací, pak nehromadit podráždění, ale vyjádřit svůj názor včas.
  • Pokud pociťujete podráždění zaměřené na blízké, zkuste si zapamatovat dobré body s nimi spojené.

Pamatujte, že rodiče se vždy snaží udělat něco hezkého pro své dítě.

Nyní zvažte body, které pomohou rodičům zlepšit vztahy s jejich dětmi.

  • Pokud vidíte, že se vztah s vaším dítětem dostává do „slepé uličky“, pak zastavit vývoj negativní situace.
  • Identifikujte bod zlomu když váš vztah s vaším dítětem dosáhl „bodu varu“.
  • Snažte se na své dítě nevyvíjet tlak, když s ním mluvíte. Pokud chcete upozornit na chybu, kterou udělal, jednejte jemně a nenápadně.
  • V žádném případě nenadávej s vaším dítětem z toho či onoho důvodu.
  • Pokud máte pocit, že vaše dospělé dítě s vámi nechce více komunikovat, pak nevnucujte mu svou komunikaci. Pamatujte: "Nemůžete být roztomilý násilím." Buďte moudří za všech okolností. Pokud máte možnost žít nějakou dobu odděleně od svého dítěte, udělejte to.
  • Pozorujte život svého milovaného potomka zpovzdálí a nezasahujte do vývoje událostí. Nechte svého syna nebo svou dceru žít odděleně a pociťte jejich nezávislost. Možná jim nebude připadat tak atraktivní, jak se dříve očekávalo.
  • Nebuďte nervózní ani naštvaní.
2 komentáře
Jaký komentátor. 01.02.2021 21:50

Za jakékoli výroky směrem k matce dostávám jen její slzavé záchvaty vzteku. Pokusila se vybudovat konverzaci o usmíření a požádala, aby promluvila. Když začala, opakovaně mě přerušovala a ukazovala, že já sám jsem zdrojem každého problému, možná je to tak. Upřímně bych chtěl jet dál, ale bydlíme na vesnici a je problematické někam jet. Mám ještě 2 roky do studia, ale kvůli takovému vztahu se bojím, že se úplně nezvládnu připravit na zkoušky a úplně si zničím nervovou soustavu.Nemůžeš mlčet, můžeš přijít a zahodit moje věci, nebo, když odpovím, budeš vzlykat a usínat s nadávkami... A nemá smysl se obracet na mého otce: má jinou rodinu... Co mám v této situaci dělat?

Obhájce 16.08.2021 23:43

Měl jsem podobnou situaci, ale nyní jsem již dospělý a mám vlastní rodinu. Neměl jsem kam jít a nemohl jsem nic dělat. Jen jsem vydržel a snažil se nedoběhnout, i když nastala chvíle, kdy jsem jednoho dne utekl z domova a pak se vrátil. Nakonec jsem si za to podle mámy mohla sama. Pak jsem hodně pracoval a méně se křížil s maminkou. A tam se objevil budoucí manžel, ke kterému jsem se odstěhovala. A nastěhovala se k němu, protože milovala, a ne proto, aby utekla od své matky! A pak to někteří lidé dělají a není na tom nic dobrého! Možná je lepší teď opravdu vydržet, snažit se méně komunikovat, nechat projít vše urážlivé a špatné a zkusit začít vydělávat, šetřit a po promoci se klidně odpojit od matky. Hlavní je si to dobře promyslet a nejednat na horkou hlavu! Hodně štěstí!

Móda

krása

Dům