Proč rodiče nenávidí své děti?

Nenávist k vlastnímu dítěti se projevuje neochotou přijmout ho duší, popíráním jeho existence, odmítáním. Matka a otec k němu cítí odpor, nepřátelství, hněv a dokonce i odpor.

Když je pro člověka těžké překonat životní překážky, pak ho rodiče podporují. Chápou a litují svého dítěte. Dítě by se nemělo bát říct matce nebo otci o vzniklých potížích. Směle se s nimi může podělit o jakoukoli radost.

Že vás rodič nemiluje, poznáte podle některých známek.

• Naprostá absence citové vazby mezi členy rodiny spočívá v neochotě dítěti v těžkých chvílích být oporou. Rodič může pláč dítěte ignorovat. Ještě horší je, když na něj začne řvát. Nepříjemné fráze jako „Drž hubu!“ mohou nepřátelskému člověku vyletět z úst.
• Někdy rodičovskou laskavost náhle vystřídá podrážděnost a vztek. Na dítě padá krupobití urážlivých frází. Ne bez fyzického násilí. Neustálá kritika, napadání, urážky vlastního dítěte, tresty za jakékoli provinění, nekonečné výčitky paralyzují svobodu malého muže. Některé děti jsou udržovány v neustálém strachu. Když člověk dospěje, snaží se vyhnout setkání se svými rodiči. Pociťuje úzkost i při telefonování.
• Milující rodiče nevystaví své vlastní dítě morálnímu ponížení. Jen naštvaní lidé mohou říct, že syn nebo dcera nestojí za hřebík rodiče. Dospělé děti následně po celý život zažívají pocity viny. Nevhodné chování rodičů vyvolává špatnou reakci potomků na odehrávající se události, takže mohou v budoucnu ospravedlnit něčí ohavné jednání.
• Demonstrativní ticho po žertíku miminka silně ovlivňuje jeho psychický stav. Matka vyhlásí bojkot a s nezbedným človíčkem nemluví, místo aby mu vysvětlila, co má v této situaci dělat.
• Narušení osobních hranic dítěte je často známkou nepřátelského postoje. Rodič může bez ptaní vyslechnout rozhovor po telefonu, přečíst si osobní deník nebo korespondenci dětí. Zdravý vztah znamená, že se rodič otevřeně zajímá o záležitosti dítěte a jeho přátel. Přímo se na něco zeptá a nebude zařizovat tajné sledování.
• Některým dětem je zakázáno vyjadřovat negativní emoce. Chudáci by se neměli urážet, zlobit a plakat žalem. Lidský nervový systém je schopen zpracovat širokou škálu smyslů. Jedinec musí plně vyjádřit pozitivní i negativní emoce. Má plné právo radovat se, bavit se, zlobit se, toužit, trpět. Děti, které v sobě potlačují negativní pocity, získávají v budoucnu sklony k častým depresím. Člověk by měl umět plakat, křičet, relaxovat a nahlas se smát.
• Rodiče nemusí reagovat na úspěchy dítěte v různých oblastech. Někdy prostě ignorují jakékoli zprávy o úspěchu. Někdy okamžitě změní téma nebo místo pochvaly řeknou: „No a co?“. Někteří si dokonce začnou dělat legraci z úspěchu vlastního dítěte. Existují narcistické osobnosti, které si na úspěchy svého dítěte vzpomenou, až když mají možnost se pochlubit přátelům či známým.
• Často je úplného podrobení dítěte dosaženo manipulací.na základě prezentace dobra učiněného milované osobě nebo peněz do toho investovaných. Potomek je povinen cítit povinnost, proto není přípustné, aby poslouchal hudbu, která je jeho rodičům nepříjemná, sledoval špatné filmy a kamarádil se s chlapcem ze špatné rodiny. Manipulátoři raději jednají lstivě, uplatňují skrytou kontrolu. Například děsí dítě z možného infarktu, protože žák dostane špatnou známku. V průběhu dalšího života žije subjekt s pocitem viny.
• Někteří dospělí vnímají své batole jako zátěž nebo překážku v dosahování osobních cílů. Někdy rodiče kvůli sobě nutí dítě, aby se vzdalo některých tužeb. Dospělí kladou na první místo své vlastní pocity. Rodič nechce převzít zodpovědnost, a tak pro sebe neustále hledá výmluvy. V důsledku toho musí děti žít život někoho jiného. V dospělosti člověk nedokáže rozpoznat své skutečné touhy a štěstí ho obchází.

Psychologie dospělého je taková, že když je narušena osobní komfortní zóna, mohou negativní emoce směřovat k dítěti. Tělo tak reaguje na nepříznivé okolnosti. Například žena, která zůstala bez podpory svého manžela nebo svých příbuzných, propadá depresi. Začne se zlobit na nevinné drobky. Hněv přechází v nechuť k vlastnímu dítěti.

Stává se, že do života manželského páru neplánovaně vtrhne miminko. Ne každý člověk je připraven změnit zavedený způsob života. Rodiče se nemohou smířit s narozením syna nebo dcery. Drobeček je obviněn z krachu nerealizovaných plánů. Nevědomé odmítání nechtěného dítěte je nahrazeno nenávistí.

Někteří muži nezvládají domácí práce a starosti, které na ně nečekaně dopadly. Dětský pláč neumožňuje mladému otci dostatečně se vyspat. Narození nemocného miminka muže zcela vyvede z míry. Postupně se podráždění mění v nechuť k malému křičícímu muži. Manžel se rozpadne a opustí rodinu.

Rozvod často změní milující matku v podrážděnou osobu. Dítě se pro ni stává jakýmsi hromosvodem. Všechen svůj nahromaděný vztek a vztek vyhazuje na drobečka. Mateřská láska je nejprve nahrazena podrážděním a poté nenávistí. Dítě může být překážkou v budování nových vztahů. Žena na dítě křičí, ponižuje ho a uráží ho. Některé uražené dámy zvednou ruku proti vlastnímu dítěti.

Dítě často způsobí podráždění jednoho z rodičů, protože se podobá své bývalé spřízněné duši. Otec začíná nenávidět svou dceru, která vzhledem, chůzí, dováděním připomíná dámu, kterou nenávidí. Ze stejného důvodu ženu rozčiluje její vlastní syn. Negativní emoce zaměřené na zraněného manžela nebo manželku se přenášejí na děti.

Někdy otec svého syna nemiluje, protože v něm cítí konkurenta. Všiml si, že jeho společník věnuje chlapci více času a pozornosti. Muž si začíná myslet, že od nynějška manžel více miluje svého syna. Manžel se začne zlobit a žárlit na její dítě.

Extrémní láska může také vést k odmítnutí syna nebo dcery. Rodiče se snaží donutit své děti, aby žily podle svých osobních představ. Nenávidí své dospělé děti pro jejich vlastní nesplněné sny. Maminka s tatínkem chtěli například ve svých odrostlých potomcích vidět slavné vědce nebo designéry, ale nenaplnili očekávání rodičů. Zklamaní rodiče se zlobí a nenávidí je do konce života. Někdy naopak úspěchy dětí začnou otravovat. Závist plodí hádky.

Bezmezná láska k vnoučatům často vede manžele k přesvědčení, že je jejich děti vychovávají nesprávně. Obviňují dceru nebo syna z naprosté nezodpovědnosti. Nepřátelský postoj končí odmítáním a nenávistí k odrostlým dětem.

Někdy matka nemá ráda dospělou dceru, protože jí závidí. Vidí, jak její dědička vzkvétá, je hezčí. Sama matka začíná pomalu stárnout. Na pozadí krásného mladého člověka se žena cítí nepříjemně. Rodič přesouvá odpovědnost za její nepříjemné pocity na vlastní dítě. A nenávist vštípí do srdce matky navždy.

Srovnávání vede k soutěživosti a závisti. Časem se negativní emoce vyvinou v nechuť a nepřátelství. Bývalé nádherné krásky, zvyklé být v centru pozornosti, mohou svou vlastní dceru nenávidět celý život.

Pro děti vyrůstající bez rodičovské lásky je těžké dosáhnout v životě velkého úspěchu. Nenávist matky nebo otce vyvolává různé nemoci. Těžko se smířit s takovým chováním vlastních rodičů. Pokud je to tak, nebojte se dát ostatním lidem šanci, aby vás milovali. Buďte otevření a přátelští k důvěryhodným dospělým. Trávit více času s důvěryhodnými přáteli a rodinou. Nebuďte se svým smutkem sami. Dlouhotrvající osamělost ovlivňuje psychický i fyzický stav.

Předci se nevybírají, takže musíte přijmout fakt, že máte toxické rodiče. Neobviňujte se z toho, protože za ně nemůžete. Nevymlouvejte se na rodičovství. Zaznamenejte si do svého osobního deníku všechny špatné události a pozitivní momenty spojené s vaším vztahem. Nezlob se na svou matku. Problém není v tobě, ale v ní. Odpusťte jí.Odpuštění obnoví váš klid.

Minimalizujte komunikaci s příbuznými, kteří vás nenávidí. Odstupte, utíkejte od nich. Trénujte se od dětství k samostatnému životu. Naučte se alokovat rozpočet, používat domácí spotřebiče a provádět různé platby. Rodinné problémy by neměly být důvodem k odchodu ze školy. Zlepšete svou intelektuální a profesionální úroveň po celý život.

Blokujte urážky a ponižování. Takovým rodičům není potřeba nic dokazovat. Reagujte na hrubost v jednoslabičných hláskách, snažte se rychle ukončit nepříjemný rozhovor. Nesnášejte svou bolest na jiných lidech, včetně bratrů a sester. Nekopírujte vzorce nenávistného chování svých rodičů.

Pokud jste fyzicky nebo dokonce sexuálně ovlivněni rodičem, nestahujte se do sebe. Požádejte o pomoc své blízké nebo lidi, kterým důvěřujete. Ve složitých případech, kdy jste v ohrožení zdraví nebo života, se nebojte podat oznámení na policii.

Dobrou možností je vyhledat pomoc psychologa nebo psychoterapeuta. O všech problémech spojených se vztahy mezi rodiči a dětmi byste měli upřímně říci odborníkovi. Nepříjemnou situaci podrobně rozebere a řekne vám, co dál.

Musíte sdílet své pocity s blízkými přáteli. Řekněte jim o svých problémech. Upřímně mluvit s důvěryhodnou osobou o obtížných rodinných vztazích je úleva. Ale snažte se nebýt na tomto tématu emocionálně závislý.

Je vhodné mít mentora v osobě kouče, učitele nebo šéfa. Zeptejte se, jak tato osoba mohla dosáhnout určitého úspěchu. Požádejte o pomoc při dosahování vašich tréninkových, studijních nebo pracovních cílů. Mentor nikdy nebude schopen nahradit rodiče, ale pomůže pochopit obtížnou situaci.

Nikdy neporovnávejte postoj svých rodičů k vám a vašim sestrám nebo bratrům. Sami dospělí si někdy neuvědomují, že se ke svým dětem chovají jinak. Existují dobré důvody, proč se o bratra nebo sestru starat blíže. Rodiče se mohou chovat intuitivně. Soustřeďte se na svůj vlastní vztah s matkou a otcem.

Pokuste se transformovat negativní myšlenky na pozitivní myšlenky. Například váš otec vás označil za blázna kvůli vaší neschopnosti modelovat. Začněte si hned myslet, že když se zapíšete do modelingového kurzu a budete se věnovat své osobní práci, pomůže vám to zvládnout toto obtížné podnikání.

Dopřejte si velkou péči. Dávejte na sebe pozor, nepodléhejte různým svodům v podobě kouření, alkoholu či drog. Pečujte o své zdraví již od mládí. Cvičte, jezte správně a trávte více času venku.

Začněte vést zajímavý život plný příjemných zážitků. Konkrétní příspěvky do společenského života vás odvedou od smutných myšlenek na složité rodinné vztahy. Aktivní společenský život pomůže zvýšit vaši sebeúctu a sebevědomí. Přidejte se k dobrovolnickému hnutí, přidejte se do zájmového kroužku nebo se přidejte do sportovního oddílu. Po chvíli se určitě budete cítit jako šťastný člověk.