Hudební nástroj spinet

Spinet je strunný hudební nástroj s bohatou historií. Jeho hlavním účelem je být hudebním nástrojem pro domácí muzicírování. Někdy se ale používá v malých orchestrech provozujících starou romantickou hudbu.

Spinet je malý domácí strunný nástroj s klaviaturou. Je to příbuzný cembala, často obdélníkového tvaru a bez nohou. Rozsah je 2 až 4 oktávy. Při výrobě nástroje se jednotlivé struny tahají diagonálně z levé strany na pravou - to je rozdíl mezi spinetem a ostatními typy cembala.

Původ nejstarších exemplářů je především italský. Nejstarší příklad italského spinetu pochází z konce 15. století. Mnoho nástrojů má tvar pětiúhelníku nebo šestiúhelníku. U takových nástrojů je klaviatura umístěna na dlouhé straně. Italští řemeslníci předváděli další nástroje v podobě křídla, které si později velmi oblíbili obyvatelé mlžného Albionu.

Nejznámější je oválný spinet vyrobený v roce 1690 Bartolomeem Cristoforim. Jedná se o první nástroj tohoto druhu od italského mistra. Určeno pro sólová i domácí vystoupení. Později mistr instrumentalista vymyslí své hlavní mistrovské dílo – klavír.

Nástroje byly různé, navzájem se lišily formou a konfigurací. Často vypadaly jako malá krabička, kniha, kterou bylo vhodné vzít na dlouhé cesty. Někdy byly zdobeny drahými kameny, řezbami a také byly vykládány slonovinou a perletí.Nákladná výzdoba dávala věci status atributu bohatého domu.

V dvorském životě našeho státu na konci 17. století existovaly spinety zvané "okhtavki".

Nejstarší dochovaný nástroj pocházel z rukou mistra A. Passyho z Modeny (Itálie). Druhá se nachází v Kolíně nad Rýnem, také ji vyrobil italský mistr na konci 15. století.

V Ústředním muzeu hudební kultury pojmenované po Glinka v Moskvě obsahuje dva unikátní nástroje z druhé poloviny 16. století. Starší z nich je dílem mistra Marka Nucleuse. Kdysi jej vlastnil nejslavnější rod Medicejských ve Florencii. Důvodem je přítomnost tří zlacených sádrových medailonů na předním panelu. Na nich můžete vidět velkého toskánského vévodu Francesca I. Mediciho, jeho manželku Joannu a francouzského krále Karla IX., syna Kateřiny Medicejské.

Podle legendy byl spinet, kdysi u nás, ve sbírce hudebních nástrojů knížete V. F. Odoevského. Později byla sbírka darována Moskevské konzervatoři. Zde byl spinet po začátku druhé světové války náhodně objeven na místě u knihovny. Exponát byl vystaven po mnoho let, ale nezazněl. Po restaurování v roce 2013 bylo stoleté ticho prolomeno. Zvuk spinetu je nyní slyšet v orchestru. Celkem je na světě 5 takových nástrojů, z nichž znějí pouze dva.

Spinet z roku 1593 byl vyroben ve Flandrech. Patřil princi V.P. Kochubei. Spinet je umístěn v dřevěné krabici s mnoha malými zásuvkami, které jsou bohatě vykládané. Pro přenášení jsou po stranách připevněna madla.

V expozici hudebních nástrojů Šeremetěvského paláce v Petrohradě je k vidění vzácný německý spinetový kabinet 17. století. Dá se na něj hrát stejně jako na běžné malé cembalo, ale dá se použít i jako mechanický nástroj, který umí znít sám o sobě pomocí válečku s mosaznými špendlíky. Na válec je zaznamenáno šest kusů. Otáčí a uvádí do pohybu pět postav dam a pánů tančících v tanečním sále. Figurky jsou umístěny uprostřed nástroje – byra. Mechanismus je složitý, obsahuje drobné detaily a dekorace.

Spinet se skládá z těla spočívajícího na čtyřech podpěrách. Má jeden manuál a jednu řadu provázků. Nejvýraznějším prvkem je klávesnice. Nahoře je kryt, při zvednutí jsou vidět struny, kolíky a hole. Díly se vkládají do pece, nejčastěji z ořechového dřeva. Rozsah může být až čtyři oktávy, což umožňuje provádět na něm mnoho klasických děl.

Nástroj byl vyroben ze dřeva a mědi. Tělo je dřevěné, struny měděné. Stojany byly buď dubové nebo mahagonové. Nástroj je velmi skladný, proto je vhodný pro výuku komorní hry. Má malé rozměry - maximálně 80x150 cm.Takové rozměry usnadňovaly přepravu tohoto předmětu.

Spinet slouží především jako doprovodný nástroj. K produkci zvuku dochází v důsledku škubání („trhání“) struny s ostrým koncem barelu ptačího pera. Ladění bylo o oktávu nebo kvintu vyšší než ladění velké korouhvičky (také nástroje v řadě cembala).

Zvuk spinetu je brilantní, zvučný, poněkud překotný. Na tomto nástroji ale nelze plynule měnit dynamiku (hlasitost zvuku), stejně jako na cembalo obecně. Zároveň je zvuk tišší než u cembala.

V posledních letech je zájem o vzácné, vzácné nástroje. Spinet je dnes nejčastěji muzejním exponátem, ale moderní modely se vyrábí i v Itálii a USA.