fobie

Klaustrofobie: rysy, příčiny a léčba

Klaustrofobie: rysy, příčiny a léčba
Obsah
  1. Popis fobie
  2. Proč vzniká strach?
  3. Jak se klaustrofobie projevuje?
  4. Diagnostika
  5. Jak se zbavit záchvatů?
  6. Jak získat vyšetření magnetickou rezonancí ze strachu?
  7. Léčebné metody
  8. Preventivní opatření

Ještě před několika staletími si lidé nebyli vědomi duševních poruch a ti, kteří se chovají jinak než ostatní, byli jednoduše nazýváni „posedlí“ a naznačovali, že byli ovládáni silami z jiného světa s jasně špatnými úmysly. Celkově ale bylo duševně nemocných méně než nyní.

Bohužel, moderní tempo života, nutkání lidí vytvářet a uchovávat svůj prostor pod sluncem, nepředurčuje k zachování duševního zdraví. Proto připadají v úvahu poruchy, jako je klaustrofobie nemoci našeho pokročilého technologického věku, ve kterém se prostor pro lidi stal multidimenzionálním v každém smyslu.

Popis fobie

Název jeho poruchy pochází ze dvou jazyků - claustrum (lat.) - "uzavřená místnost" a φ? Βος (jiná řečtina) - "strach". Tím pádem, Klaustrofobie je iracionální strach z uzavřených a stísněných prostor. Uvažuje se o fobii psychopatologie. Spolu s agorafobií (strach z otevřených prostranství, náměstí, davů) představuje nejčastější patologické obsedantní strachy v moderním světě.

Kromě těchto dvou strachů do nejběžnější skupiny patří akrofobie (strach z výšek), batofobie (strach z hloubky) a nytofobie (strach ze tmy).

Klaustrofob je extrémně úzkostný, pokud se náhle ocitne v malé místnosti, zvláště pokud je v ní málo nebo žádná okna. Takový člověk se snaží mít otevřené přední dveře, ale bojí se jít hluboko do místnosti a snaží se zůstat co nejblíže východu.

Vše se ještě zhorší, pokud v určitých chvílích není možnost opustit malý prostor (výtah je na cestě, železniční vagón také nebude moci rychle odjet a o toaletě v letadle není co mluvit) . Ale klaustrofobičtí pacienti se bojí nejen stísněných prostor, ale také toho, že jsou v hustém davu.

Podle výsledků nedávných studií dnes trpí takovým patologickým stavem od 5 do 8 % světové populace a ženy čelí tomuto strachu asi dvakrát častěji než muži. Takový strach se může u dětí vyvinout.

Navzdory širokému rozšíření však jen malému procentu klaustrofobů dostává skutečnou léčbu psychopatologického stavu, protože mnozí z nich se naučili žít tak, aby si nevytvářeli podmínky k panice (v domě není žádná skříň , místo výtahu je schodiště, místo výletu v nacpaném až přetékajícím autobuse - pěšky do cíle). K těmto závěrům dospěli odborníci z University of Wisconsin-Madison, kteří šíření klaustrofobie ve světě věnovali celou vědeckou studii.

Je tedy pošetilé popírat rozsah problému a samotný fakt jeho existence. Klaustrofobie je nemoc, které se tak ani neříká, protože strach přímo vyvolávají samotné uzavřené nebo úzké prostory.... Zvířecí hrůza a panika v klaustrofobii je způsobena vyhlídkou, že se v nich uzavře, že se připraví o možnost odejít.

Je to podobné jako strach ze smrti a to, co cítí klaustrofobik, není na nepříteli žádoucí.

Klaustrofobie je často zaměňována s kletrofobií (jedná se o specifický strach z uvěznění), i když je mezi nimi opravdu hodně společného. Ale klaustrofobie je širší pojem. Jde o téměř nepřekonatelný strach, pro který pacient sám většinou nenachází racionální vysvětlení.

S touto diagnózou žijí známé herečky Michelle Pfeiffer a Naomi Watts. Uma Thurman, která od dětství trpí klaustrofobií, si dala pořádně zabrat: při natáčení pokračování "Bill" (jeho druhé části) odmítla náhradníka a sama si zahrála ve scéně, kde je zaživa pohřbena v rakev. Herečka pak nejednou řekla, že si v tu chvíli nemusela nic hrát, všechny emoce byly skutečné, hrůza opravdová.

Proč vzniká strach?

Základem strachu z omezeného prostoru je velmi dávný strach, který kdysi poháněl civilizaci daleko kupředu a pomáhal jí přežít. To je strach ze smrti. A jednou to byl on, kdo pomohl zachránit životy celých kmenů ve světě, kde hodně záleželo na reakci člověka na změny vnějšího prostředí. Svět prastarých byl skutečně mnohem nebezpečnější, a jakmile zíráte, mohli jste si dát jako hlavní jídlo k večeři s predátory nebo zástupci konkurenčního kmene.

Schopnost rychle opustit těsný prostor a dostat se z místa, kde můžete zamávat kyjem (mečem, holí) a uniknout v případě nestejných sil, byla klíčová pro přežití.

Dnes nás neohrožují hladoví tygři a agresivní sousedé se sekerami, nikdo se nás nesnaží sežrat, zabít, zničit ve fyzickém smyslu, ale každý (ano, úplně každý!) z lidské rasy má strach, že nenajde cesta ven v čase. Lidský mozek se nestihl zbavit dávných silných instinktů, protože se formovaly po tisíciletí. U někoho ale takové obavy dřímají jako zbytečné, u jiného jsou silné jako dříve a ještě silnější, což je projev klaustrofobie.

Mnoho badatelů považuje klaustrofobii za takzvanou „připravenou“ fobii a připravila ji sama lidská přirozenost. Jen potřebujete silný spouštěč, aby se strach, který žije v každém z nás, probudil a ukázal se v celé své „slávě“.

Moderní psychologie má několik úhlů pohledu na příčiny strachu z uzavřených a uzavřených prostor. Nejprve je zvažována verze smyslu pro osobní prostor.Pokud má člověk široký osobní prostor, bude jakýkoli průnik do něj vnímán jako ohrožení a zvyšuje se riziko klaustrofobie. Tato „nárazníková“ zóna však nebyla nikdy viděna, dotčena a empiricky objevena. Nejpravděpodobnější je proto dnes jiná verze – těžká zkušenost z dětství.

Mnoho klaustrofobů totiž přiznává, že byli v dětství za trest odstaveni do kouta, kdežto koutek nebyl v prostorné předsíni, ale v malé skříni nebo skříni, v malé místnosti. Za chuligánství rodiče stále často zavírají běsnící dítě v koupelně, na záchodě, v dětském pokoji, aniž by si uvědomili, že sami vytvářejí úrodnou půdu pro rozvoj klaustrofobie.

Mnoho lidí, kteří mají takový problém, si nestěžuje na své vlastní rodiče, ale pamatujte si, že v dětství zažívali silný strach a strach o život, když byli z chuligánských pohnutek nebo náhodně během hry zavřeni soudruzi nebo bratři-sestry. stísněná místnost (v komodě, truhle, skříni, sklepě). Dítě se mohlo ztratit v davu a dospělí ho dlouho nemohli najít. Strach, který ve všech těchto situacích prožíval, je hlavním faktorem rozvoje klaustrofobie do budoucna.

Nejtěžší formy poruchy nastávají, pokud se člověk v dětství setká s agresí nebo násilím, které se mu v uzavřeném prostoru stane. Takový strach je pevně zafixován v paměti a okamžitě se reprodukuje po celý život ve všech situacích, kdy je člověk na stejném nebo podobném místě.

Za dědičný důvod se považuje i to, v každém případě medicína zná fakta, kdy takovou poruchou trpělo několik generací jedné rodiny. Nenalezli však žádný speciální gen, za jehož mutacemi by mohl být strach z malých uzavřených prostor. Existuje předpoklad, že celá podstata je v typu výchovy – děti nemocných rodičů prostě kopírovaly chování a reakce svých matek a otců.

Protože děti samy nemohou být k rodičovskému chování kritické, prostě přijaly model vnímání světa dospělých jako jediný správný a stejný strach se stal součástí jejich vlastního života.

Pokud se na tuto fobii podíváte z pohledu medicíny a vědy, pak mechanismy klaustrofobie je třeba hledat v práci amygdaly mozku. Právě tam, v této malé, ale nesmírně důležité části našeho mozku, dochází k reakci, kterou psychiatři nazývají „uteč nebo se braň“. Jakmile je taková reakce aktivována, jádra amygdaly si začnou vzájemně přenášet po řetězci impuls, který ovlivňuje dýchání, uvolňování stresových hormonů, krevní tlak a srdeční frekvenci.

Primární signál, který aktivuje jádra mozkových mandlí u většiny klaustrofobů, dává stejnou traumatickou vzpomínku – zevnitř tmavá zavřená komoda, spíž, miminko je ztraceno a je tam tak velký a hrozný dav úplně cizí lidé kolem, hlava je zapíchnutá v plotě a nelze se k ní nijak dostat, dospělí zavření v autě a zanechaní služebně atd.

Zajímavé vysvětlení klaustrofobie nabídl John A. Spencer, který ve svých spisech objevil souvislost mezi duševní patologií a porodním traumatem. Navrhl, že při patologickém porodu, kdy dítě pomalu chodí po porodních cestách, prožívá hypoxii (zejména její akutní formu), rozvíjí skutečnou klaustrofobii.

Vědci naší doby na to upozornili použití MRI výrazně zvýšilo počet lidí se strachem z uzavřených prostor... Potřeba dlouhodobě nehybně ležet v uzavřeném prostoru může sama o sobě způsobit první záchvat, který se pak bude opakovat, když se člověk ocitne v podobných nebo podobných okolnostech.

Někdy se fobie nevyvine z osobní zkušenosti, ale ze zkušenosti druhých, kterou člověk pozoruje (především dětská psychika je schopná empatie). Jinými slovy, film nebo zpravodajská reportáž o lidech uvězněných někde pod zemí v dole, zvláště pokud jsou již oběti, může v dítěti vytvořit jasnou souvislost mezi uzavřeným prostorem a nebezpečím, ba dokonce smrtí.

Jak se klaustrofobie projevuje?

Porucha se může projevovat různě, ale vždy jsou nejdůležitější dva znaky – silný strach z omezení a strach z udušení. Klasický průběh klaustrofobie implikuje že následující okolnosti jsou pro člověka hrozné (jedna, dvě nebo více najednou):

  • malý pokoj;
  • místnost uzavřená zvenčí, pokud je uvnitř osoba;
  • Diagnostická zařízení CT a MRI;
  • interiér auta, autobusu, letadla, vlakového vagónu, kupé;
  • jakékoli tunely, jeskyně, sklepy, dlouhé úzké chodby;
  • sprchové kabiny;
  • výtah.

Je pozoruhodné, že strach z pobytu v kadeřnickém křesle a strach ze zubařského křesla nejsou zanedbatelné. Člověk se přitom nebojí bolesti, zubařů a ošetření zubů, bojí se omezení, které vzniká v době smršťování v zubařském křesle.

Když se ocitnou v jedné z těchto situací, více než 90 % pacientů začne pociťovat strach z udušení, bojí se, že na malé ploše prostě nebudou mít dostatek vzduchu k dýchání. Na pozadí tohoto dvojího strachu se objevují známky ztráty sebekontroly, to znamená, že se člověk nemůže ovládat. Klaustrofobický mozek mu vysílá nesprávné prostorové signály a vzniká pocit, že obrysy prostředí jsou rozmazané, není zde přehlednost.

Možná mdloby a mdloby. V době panického záchvatu člověka nic nestojí, aby si ublížil.

Okamžité poruchy fungování centrálního nervového systému pod vlivem adrenalinu vedou k zrychlenému dýchání a zrychlení tepu. V ústech vysychá - slinné žlázy snižují objem sekretu, ale zvyšuje se práce potních žláz - člověk se začíná hodně potit. V hrudi je pocit tlaku, je obtížné se plně nadechnout, je zde silný tinnitus, zvonění. Žaludek se stahuje.

Vše, co se děje s tělem, mozek vnímá jako "Jistý znak smrtelné hrozby", a proto má člověk okamžitě strach ze smrti. V reakci na takovou myšlenku vstoupí do činnosti nadledvinky, které také přispívají a aktivují další produkci adrenalinu. Začíná záchvat paniky.

Po několika takových situacích se klaustrofob začne možným útokům všemi prostředky vyhýbat, jednoduše se vyhýbá situacím, kdy se to může opakovat. Vyhýbání se posiluje stávající strach. Počet záchvatů skutečně začíná klesat, ale vůbec ne proto, že nemoc ustoupila. Prostě se člověk naučil žít tak, aby se nedostal do těžkých situací. Pokud se do nich přece jen dostane, útok je téměř nevyhnutelný.

Těžkým průběhem porušování se člověk připravuje o možnost žít naplno - je nucen mít stále otevřené dveře, může se vzdát své vysněné práce jen proto, že je nějak spojena s nutností projít dlouhou chodbou v kanceláři nebo v uzavřené místnosti. Člověk přestane cestovat, nedokáže překonat strach ani při pouhé představě, že vstoupí do vlakového kupé nebo sedne do osobního vozu.

Diagnostika

Tento typ fobie je poměrně snadno diagnostikovatelný, takže potíže nevznikají nejen pro specialisty, ale i pro samotné pacienty. Podrobnosti o tom, co se děje, pomáhá sestavit speciální dotazník Rahmana a Taylora, po jehož zodpovězení otázek může lékař nejen přesně diagnostikovat klaustrofobii, ale také určit její přesný typ a hloubku poruchy.Škála úzkosti, používaná také v diagnostice, obsahuje 20 otázek.

Chcete-li stanovit diagnózu, musíte kontaktovat psychoterapeuta nebo psychiatra.

Jak se zbavit záchvatů?

Zbavit se klaustrofobie vlastními silami je velmi obtížné, téměř nemožné. Přestože si klaustrofob dobře uvědomuje, že v kabině výtahu nebo ve sprše nejsou skutečné důvody k obavám o svůj život, nedokáže překonat sám sebe, protože strach se stal jeho součástí. Proto ti, kteří chtějí skutečně překonat svou slabost (a strach činí člověka slabým a zranitelným), určitě navštivte lékaře.

Samoléčba je nebezpečná.

Za prvé, lze narazit na pochybná doporučení, ve kterých může být člověku doporučeno, aby se stáhl do sebe a přestal sdílet strach s blízkými, vyhýbal se výtahům a chodbám. To vše jen zhorší průběh onemocnění. Za druhé, zatímco se člověk snaží vyléčit sám sebe, duševní porucha se stává trvalejší, hlubší a pak bude trvat déle, než se uzdraví. Jinými slovy, čas je drahý.

Spolu s léčbou, abyste dosáhli lepších a rychlejších výsledků, byste se měli snažit dodržovat tato doporučení psychologů.

  • Pořiďte si malého plyšáka, talisman (jakoukoli maličkost, kterou můžete strčit do kapsy). Je důležité, aby vám připomněla příjemnou událost, okamžitě vyvolala jasné příjemné asociace. Pokud začnete pociťovat úzkost, okamžitě ji zvedněte, dotýkejte se, dívejte se, čichejte, dělejte, co chcete, ale snažte se ve své paměti reprodukovat přesně ty příjemné vzpomínky, které jsou s touto věcí spojeny.
  • Neomezujte se v komunikaci. Snažte se častěji komunikovat a setkávat se s přáteli a kolegy. Pomáhá také „volání příteli“ - při prvních známkách nárůstu úzkosti byste měli vytočit číslo blízkého a drahého člověka, který si s vámi může jen o něčem popovídat.
  • Osvojte si dýchací techniky a gymnastiku, to vám pomůže lépe se ovládat, pokud se objeví silná úzkost.
  • Nevyhýbejte se uzavřeným místnostem a chodbám, výtahům a sprchám, postupně si v duchu utvářejte, že zavřená není vždy nebezpečná, ba naopak, protože do uzavřené místnosti se nedostane nebezpečný nepřítel nebo zlí duchové.

Jak získat vyšetření magnetickou rezonancí ze strachu?

Někdy je životně nutná MRI - to je velmi informativní diagnostická metoda. Jak se ale přinutit lehnout si do úzké kapsle aparátu a vydržet tam pěkně dlouho, to je velká otázka. Zákrok trvá asi hodinu a pro klaustrofoba je naprosto nemožné tuto dobu přežít, aby si udělal například magnetickou rezonanci mozku nebo jiné části těla.

Je jasné, že nikdo není oprávněn někoho nutit. Každý pacient má právo odmítnout diagnostiku z osobních důvodů, aniž by to lékařům vysvětlil. Ale je to cesta ven? Koneckonců, nebezpečné patologie mohou zůstat nediagnostikovány a člověk nedostane léčbu, kterou potřebuje, včas.

Pokud forma klaustrofobie není závažná, můžete použít vytvoření nového duševního postoje. Obsluha ukazuje klaustrofobikovi, že kapsle přístroje není zcela utěsněna, přístroj lze ponechat kdykoliv, kdykoliv budete chtít, sám bez pomoci specialistů. Pokud tomu člověk rozumí, může být pro něj snazší projít potřebným postupem.

Během vyšetření musí lékaři s takovým pacientem udržovat stálý interkom.

Pokud možnosti zdravotnického zařízení umožňují nabídnout otevřený tomograf pacientovi s klaustrofobií, měl by být použit. Pokud neexistuje žádný jiný přístroj kromě uzavřeného, ​​lze zvážit další možnosti. Při těžkém mentálním postižení je se souhlasem pacienta ukázáno užívání léků navozujících zdravý drogový spánek (mimochodem, takto se provádí magnetická rezonance u malých dětí, které prostě nelze donutit tiše ležet pro hodina).

Léčebné metody

Je akceptováno léčit klaustrofobii komplexním způsobem a neměli byste si myslet, že existují pilulky, které mohou problém rychle překonat. Je nutný individuální přístup, vysoce kvalitní psychoterapie a léky prostě nevykazují výrazný účinek v boji proti strachu z uzavřených prostor.

Léčba se téměř ve všech případech doporučuje ambulantně – ve známém domácím prostředí.

Léky

Stejně jako u většiny ostatních úzkostných poruch není farmakoterapie příliš účinná. Trankvilizéry pomáhají jen částečně a dočasně odstranit některé příznaky (snížit strach), ale po ukončení jejich příjmu není vyloučen rozvoj drogové závislosti stavebně a záchvaty paniky se znovu a znovu vracejí. Ukazuje se, že použití antidepresiv je účinnější ale pouze v kombinaci s psychoterapeutickými technikami.

Psychologická pomoc

Kognitivní terapie je nejúčinnější léčbou klaustrofobie. Lékař identifikuje nejen situace, ve kterých má člověk strach, ale také důvody těchto obav, které většinou spočívají v nesprávných přesvědčeních a myšlenkách. Specialista na psychologii nebo psychoterapii pomáhá vytvářet nová přesvědčení a úzkost člověka se znatelně snižuje.

Jako příklad takových „náhrad“ lze uvést všechny stejné výtahové kabiny Lékař pomáhá pacientovi uvěřit, že výtahové kabiny nejsou nebezpečné, ale naopak jsou pro něj nesmírně užitečné – vždyť pomáhají dostat se do požadovaného bodu mnohem rychleji.

Psychologie si je vědoma několika studií účinnosti kognitivní terapie v případě klaustrofobie. Velký specialista na tuto duševní poruchu S. J. Rahman (který je také spoluautorem diagnostické metody) empiricky prokázal, že metoda pomáhá asi 30 % pacientů i bez dalších opatření.

V další fázi může být pacientovi nabídnuto ponoření in vivo – tato metoda umožňuje člověku podívat se do tváře svému vlastnímu strachu. Nejprve je pacient umístěn do okolností, ve kterých zažívá menší strach, a postupně zvyšuje úroveň strachu na maximum a přechází k pro něj nejstrašnějším zážitkům. Bylo prokázáno, že účinnost této metody je asi 75%.

Metoda interroceptivní expozice je pro pacienta šetrnější než in vivo, protože všechny „nebezpečné“ situace vytvářejí a kontrolují specialisté a ponoření do nich je velmi plynulé a pozvolné. Účinnost metody je o něco nižší než u kognitivní terapie a in vivo – pouze 25 %.

V poslední době se v arzenálu psychiatrů objevují modernější techniky a metody, například využití rozptýlení virtuální realitou. Experiment byl proveden na pacientech s klinicky diagnostikovanou klaustrofobií. Bylo jim nabídnuto vyšetření magnetickou rezonancí. A pouze ti, kteří dostali brýle pro rozšířenou realitu se speciálním programem 3D SnowWorld, byli schopni dokončit proceduru MRI úplně, aniž by se uchýlili k použití léků.

V některých případech pomáhá v boji s problémem hypnoterapie. Existují také techniky NLP zaměřené na vytváření nových „bezpečných“ přesvědčení.

Preventivní opatření

Neexistuje žádná specifická profylaxe. Rodiče se o ni musí postarat - trestání v rohu, skříni nebo skříni se nevyplatí cvičit, zvláště pokud je dítě citlivé a velmi ovlivnitelné. V dospělosti se doporučuje naučit se relaxovat - to je přesně to, co pomůže vyhnout se záchvatům úzkosti.

bez komentáře

Móda

krása

Dům