Elektrikář

Vše o řadách elektrikářů

Vše o řadách elektrikářů
Obsah
  1. Zvláštnosti
  2. Popis práce pro výboje
  3. Školení a propagace
  4. Místo výkonu práce

V procesu výběru budoucího povolání se mnoho lidí řídí takovým ukazatelem kariéry, jako je poptávka a relevance odborníků v určité oblasti na moderním trhu práce. V posledních letech jsou stále populárnější tzv. dělnické profese, které jsou ve skutečnosti spíše spojeny s uplatněním konkrétních praktických dovedností než s vlastnictvím určitého množství teoretických znalostí. Dnes v našem článku budeme hovořit o profesi elektrikáře a také zjistíme, jaké kategorie těchto odborníků existují.

Zvláštnosti

Práce elektrikářů je spojena s provozem různých zařízení (například elektroměry, reléová ochrana, komunikace, alarmy a mnoho dalšího). Profese je obvykle klasifikována jako dělník. Obecně lze říci, že potřeba takových specialistů se poprvé objevila na konci 19. století. Bylo to způsobeno aktivním rozvojem elektrotechniky a nejdůležitějšími vynálezy pro moderní lidi Edisonem, Despresem, Teslou. I dnes však zůstávají odborníci v této oblasti relevantní na personálním trhu.

Je třeba říci, že práce elektrikáře je spojena s velkými riziky, zodpovědností a vysokou mírou stresu. Tito specialisté však zároveň dostávají za svou práci vysoké materiální ohodnocení a mohou se poměrně rychle posunout na kariérním žebříčku.

Popis práce pro výboje

Popis práce specialista, povinnosti profesionála, které musí denně vykonávat, stejně jako teoretické koncepty, které musí znát, a praktické úkony, které musí elektrikář umět vykonávat, závisí na tom, jakou odbornou hodnost zaměstnanec zastává. V souladu s tím se požadavky zaměstnavatele změní s vaším potvrzením vyšší kategorie. Obecně jsou všechny informace týkající se práce specialisty na provoz distribučních sítí podrobně uvedeny v ECTS.

Podívejme se na hlavní ustanovení popisu práce pro specialisty různých kategorií.

2

Specialista 2. kategorie plní tyto pracovní úkoly:

  • jednoduchá oprava elektrického zařízení (v tomto případě i tak jednoduchou práci začínající elektrikář nejčastěji neprovádí samostatně, ale pod dohledem zkušeného a profesionála);
  • provádění čisticích prací pomocí speciálně navrženého stlačeného vzduchu;
  • spojovací vodiče (a v tomto případě by indikátor napětí neměl překročit 1000 V);
  • opravy různých elektráren;
  • obsluha speciálních nástrojů a zařízení;
  • provádění jednoduchých instalatérských prací a podobných úkonů.

Mezi povinné kompetence elektrikáře v tomto případě patří:

  • návrh různých elektrických motorů a generátorů;
  • základy takeláže;
  • metody spojování;
  • stávající typy elektrických materiálů a jejich vlastnosti;
  • pravidla pro obsluhu pracovních prostředků.

Je třeba mít na paměti, že 2. kategorie je výchozí, proto odborník, který tuto kategorii vlastní, provádí poměrně malý počet relativně jednoduchých úkolů.

3

Mezi povinnosti elektrikáře 3. kategorie patří:

  • práce v elektrárnách různých typů za předpokladu, že jsou zcela odpojeny od napětí;
  • změna zatížení elektrického zařízení v určité oblasti;
  • práce s armaturami, které nepatří do kategorie výbušnin;
  • provoz větrných elektráren, jejichž výkon nepřesahuje 50 kW;
  • oprava elektrického zařízení, která zahrnuje jeho montáž a demontáž, jakož i seřízení (tyto práce provádí odborník ne samostatně, ale jako součást týmu);
  • provádění takelážních prací pomocí zdvihacích zařízení různých typů;
  • elektroinstalace (ne samostatně, ale společně s dalšími specialisty) a další práce.

Aby mohl zaměstnanec plnit své pracovní úkoly, musí mít odborné znalosti, jako jsou:

  • podrobné charakteristiky elektroizolačních materiálů;
  • konvenční symboly svorek vinutí zařízení;
  • způsoby výměny kabelů, které se vyznačují vysokým napětím;
  • základy fungování elektromotorů, olejové spínače;
  • způsoby, jak opravit problémy v elektrické síti.

4

Pokud má odborník 4. kategorii profesionality, má právo a schopnost vykonávat následující funkce:

  • seřízení elektrických jednotek (pod vedením nebo dohledem zkušenějšího elektrikáře);
  • ověřovací práce ve vztahu k vybavení elektrických pohonů;
  • úprava zařízení pro různé druhy signalizace;
  • obsluha silových a osvětlovacích elektrických zařízení;
  • instalace zářivkových obvodů;
  • odstraňování závad na elektrickém zařízení;
  • realizace úkolů na základě výkresů a schémat speciálně navržených pro tyto účely.

V tomto případě musí elektrikář vědět:

  • základní ustanovení elektroniky;
  • návrh elektromotorů různých kategorií a modelů;
  • základy obvodu proudové ochrany;
  • pravidla pro použití reléové ochrany;
  • pravidla pro používání kontrolní a měřicí techniky.

5

Náplň práce elektrikáře 5. kategorie zahrnuje tyto povinnosti:

  • vyrovnání vysokonapěťových jednotek, jejichž indikátor napětí nepřesahuje 15 kV;
  • Opravy ve vztahu k automatizačním a telemechanickým jednotkám;
  • práce s energetickými a osvětlovacími instalacemi, které mají složitá spínací schémata;
  • úprava kabelových sítí (za předpokladu, že jejich indikátor napětí přesahuje 35 kV);
  • vyvažování rotorů;
  • úprava zařízení pro sušící a vakuové pece;
  • instalace automatických prvků do ocelových pecí, válcoven a dalších.

Pro správné provedení výše popsaných úkolů musí mít specialista mimo jiné následující znalosti:

  • principy telemechaniky;
  • další příslušné technické předpisy;
  • schémata různých elektromotorů;
  • testovací techniky pro kabelové sítě;
  • vnitřní konstrukce různých elektrických spotřebičů.

6

Elektrikáři 6. kategorie jsou v procesu své práce odpovědní za provádění mnoha úkolů, mezi nimi:

  • údržba míst a dílen, které se vyznačují obzvláště složitými schématy spínání;
  • seřizovací práce ve vztahu k experimentálním schématům technologických zařízení;
  • ověřovací práce týkající se přesnosti činnosti přístrojových transformátorů;
  • komplexní testování elektrických zařízení;
  • Údržba elektrických impulsních instalací;
  • práce s elektrickými záznamníky;
  • demontáž kabelových vedení ve speciálních potrubích.

V tomto případě musí mít zaměstnanec nutně následující soubor znalostí:

  • základy fungování vysokofrekvenční blokovací ochrany;
  • detaily obvodů selenového usměrňovače;
  • bezpečnostní pravidla;
  • vnitřní struktura zapalovacích svařovacích strojů s elektronikou;
  • způsoby nastavení automatických regulačních obvodů a mnoho dalších.

7

Elektrikáři, kteří získali 7. třídu, plní tyto základní pracovní úkoly:

  • opravy elektrických zařízení různých typů, jejichž indikátor napětí je v rozsahu od 25 do 35 kV;
  • provoz osvětlovacích zařízení, který se vyznačuje složitými spínacími schématy;
  • seřízení svařovacího zařízení technologického typu;
  • pracovat s nejnovějšími a nejzkušenějšími modely elektrických zařízení;
  • zkušební práce ve vztahu k přístrojovým transformátorům;
  • diagnostické práce pro zařízení dopravního a technologického řetězce;
  • komplexní seřizovací práce ve vztahu k dálkovým signalizačním zařízením.

V tomto případě musí mít odborník následující odborné znalosti:

  • průmyslová elektronika (základy);
  • vnitřní struktura mikroprocesorových jednotek;
  • metody vývoje a tvorby řídicích systémů na bázi mikroprocesorové technologie;
  • způsoby zavádění technologických a zkušebních programů do používání;
  • metody primárního a sekundárního spínání složitých rozváděčů.

8

Tato kategorie je považována za nejvyšší, respektive ti specialisté, kteří ji mají, jsou přiřazeni nejsložitější a nejkomplexnější úkoly. Mezi nimi:

  • údržba komplexních ochranných schémat, automatizace, telemechanika;
  • ověřovací práce týkající se správné funkce unikátních modelů elektrických zařízení;
  • vývoj a tvorba obvodů na integrálních a logických prvcích;
  • seřízení zařízení ve zvláště složitých experimentálních schématech technologických zařízení;
  • používání speciálně navrženého výpočetního zařízení v průběhu práce;
  • obsluha elektronických obvodů invertorových svařovacích zdrojů;
  • korekce stávajících technologických programů.

Požadované množství požadovaných teoretických znalostí zahrnuje:

  • možnosti konfigurace pro rekuperační měniče;
  • bloková schémata komplexu telemechaniky;
  • metody testování při zavádění složitých experimentálních zařízení do používání;
  • pokyny pro opravy automatizace obsahující integrované mikroobvody;
  • metody ladění systémů konverzní techniky.

Školení a propagace

Abyste získali přístup k práci elektrikáře, musíte získat odpovídající střední odborné vzdělání na technické škole nebo vyšší odborné škole. Poté budete muset složit speciální kvalifikační zkoušky a teprve poté můžete začít přímo pracovat. Lhůta pro získání vzdělání je 3 roky.

Navíc dokonce po získání základního vzdělání je nutné se neustále profesně rozvíjet. Povolání elektrikář má tedy jasně stanovenou kapacitu, maximální kategorie je 8. Pro navýšení kategorie a získání odpovídajícího certifikátu je potřeba složit certifikační zkoušku. Podrobnosti o tom, jaké jsou kategorie elektrikářů, jsou popsány v jednotném tarifu.

Místo výkonu práce

Po absolvování může mladý specialista počítat se zaměstnáním na pozici mladší zaměstnanec, asistent nebo praktikant... Zároveň se získáním potřebných odborných zkušeností, ale i praktických dovedností lze počítat s kariérním postupem a ve výsledku i se zvýšením platu.

Obecně platí, že na vrcholu své kariéry může elektrikář nastoupit na pozici vedoucího směny v elektrodílně.

bez komentáře

Móda

krása

Dům