Psychotyp osobnosti

Vlastnosti vyhýbavého typu uchycení

Vlastnosti vyhýbavého typu uchycení
Obsah
  1. proč to vzniká?
  2. jak se to projevuje?
  3. Dopad na život
  4. jak napravit?

Dětská náklonnost k rodičům určuje vývoj dalších vztahů po celý život člověka. Reakce na bolest, na odloučení od milovaného člověka, důvěra v sebe i druhé lidi se utváří v závislosti na stabilitě citového spojení s blízkými. Pro člověka s vyhýbavou vazbou je obtížné navázat důvěryhodné vztahy s ostatními.

proč to vzniká?

Vyhýbavý typ připoutání se vytváří, když člověk zažívá nepohodlí při komunikaci se svými blízkými. Pro jedince je těžké otevřít své city druhým, zcela důvěřovat i milované osobě. Dává přednost samostatnému jednání ve všech situacích, aby se vyhnul přímé závislosti na někom. Z tohoto důvodu jsou všechny jeho vztahy s ostatními povrchní.

Tento typ připoutání je často výsledkem vážného psychického traumatu, které způsobuje emocionální blokády. Citová nepřístupnost, bezcitnost, neschopnost soucitu, postoje k nedůvěře a necitlivosti jsou jakousi ochranou. Subjekt se tak chová k druhému člověku, protože nechce prožívat intenzivní bolest z odmítnutí.

Odborníci identifikují 2 hlavní typy vyhýbavé vazby.

  • Úzkostně-vyhýbavý typ Připoutanost se vyvíjí v reakci na mateřský chlad, nereagování, distancování, odmítání a lakomost, když rodič projevuje lásku k dítěti. Potřeba intimity vede k frustraci, proto se snaží vyhýbat úzkému spojení s ostatními. Rodiče nereagují na volání o pomoc a nijak nereagují na potřeby dítěte.Různé traumatické situace, násilí, tělesné tresty mohou také způsobit vytvoření úzkostně-vyhýbavé vazby. Někdy se tento typ citového spojení vyskytuje u dětí, které jsou svými rodiči přehnaně chráněny. Tak moc se snaží dítě pohltit, že chce utéct někam daleko, schovat se před nimi. V tomto případě není místo pro zajištění připoutání, protože dítě se ve vztahu necítí bezpečně, ale zažívá strach z absorpce.
  • S typem vyhýbavý-odmítat vazba má na rozdíl od anxiozně-vyhýbavé variety nízkou míru úzkosti a pozitivní vnímání sebe sama. Postoje k druhým lidem však mají negativní konotaci, která nepříznivě ovlivňuje budování citově blízkého vztahu a vyjadřování vlastních pocitů. Nedostatku úzkosti je často dosaženo přerušením vztahu s partnerem. Přechod do nové etapy vztahu je často doprovázen útěkem. Někdy se společník musí pouze smířit s nedostupností své spřízněné duše a přestat se snažit o obnovení vztahů, když najednou partner obnoví komunikaci. Vztahy jsou postaveny na principu „přijď a odejdi“.

Porucha osobnosti se může projevit jako připoutanost. Právě tento typ psychologického spojení je často vlastní lidem s narcistickou a antisociální poruchou osobnosti. Narcisté a psychopati si užívají samotný proces dobývání své oběti, následuje ztráta zájmu o ni a začíná ukázka chladu a citové nepřístupnosti.

Nejčastěji se vyhýbavá forma připoutání vyskytuje u mužů. Vedou k němu bolestné rozchody a odmítnutí spojené se společenskými stereotypy, že muž nemá plakat. Emoce jsou blokovány od dětství. Zákaz plačtivých chlapců zmrazí jejich city, což muže následně přivést k časným infarktům. Je nemožné zakázat násilné projevy emocí zástupci silnějšího pohlaví.

Chlapecký pláč v dětství přispívá k utváření pružné psychiky, odolnosti vůči stresu a schopnosti hledat ve správné situaci pomoc u druhých.

jak se to projevuje?

Lhostejný přístup k dítěti nebo naopak přehnaná péče ho odrazuje od blízkých vztahů. Dítě ani nepláče, když je odloučeno od své matky. A přestože si všimne svého návratu, pokračuje ve svých záležitostech a nespěchá šťastně ke svému rodiči. Člověk si od raného dětství drží odstup. Raději není v žádném vztahu a netoleruje dotykový kontakt. Pokud matka vezme takové dítě do náruče, pak se snaží distancovat, čímž dává najevo, že k ní popírá jakékoli city.

U dospělých existuje touha odklonit se od předmětů, které se k nim přibližují, vyhýbat se lásce. Toto chování vede k depresi a osamělosti. Jejich vztahům s opačným pohlavím obvykle chybí hluboká intimita a silné citové spojení. Nepřipoutejí se celou svou duší k partnerovi, nenechte si ho ujít. Je možné, že dlouhou dobu netelefonují ani nepřijímají hovory a pak se chovají, jako by se nic nestalo. S uvázáním nespěchají a setkání s milovanou osobou považují za dočasný jev.

Takoví lidé se vyhýbají něžným citům a rozhovorům od srdce k srdci. Nepodporují pokusy mluvit o milostných citech partnera. Chrání se před emocemi druhé poloviny. Dokážou se se svým společníkem dobře bavit bez hádek a skandálů, ale zároveň paralelně hledat dobrodružství na boku a novou lásku. Subjekt často mění partnery. Jeho nestálost často způsobuje ostatním psychické trauma.

Muž většinou nemá vůči družce žádné závazky. Dámy mluví o svých partnerech jako o hrdinech ne jejich vlastního románu.Při přibližování se ve vztahu často vzniká strach a člověk je citově uzavřený. Uprchlá nevěsta je ukázkovým příkladem projevu úzkostlivě vyhýbavé náklonnosti. Žena má před nadcházejícím novým životem projev hrůzy. Má strach ze svého nového postavení a neznáma. Člověk na jednu stranu usiluje o blízkost, na druhou se bojí odmítnutí.

Potlačováním vlastních pocitů lidé s vyhýbavým typem připoutání často projevují agresi. Někdy podtržená nezávislost až arogance skrývá pochybnosti o sobě, nízké sebevědomí.

Nedostatek důvěry ve vlastní síly je často činí závislými na silnějších osobnostech.

Dopad na život

Člověk s vyhýbavým typem připoutání se nesnaží sdělit své emoce druhému člověku, ale jakékoli pocity v sobě potlačuje, minimalizuje. Ale vnitřní nepohodlí vyvolává vznik nepřátelství vůči partnerovi. Začne od sebe tuto osobu odstrkovat.

Intimní vztahy provází obranný postoj a odstup. Nejdelší vztahy se vyvíjejí se zástupci úzkostného typu připoutanosti, protože se je snaží jakýmkoli způsobem udržet a odpouštět všechno. Mráz ve vztahu neděsí úzkostného člověka, který jde po sblížení i tehdy, když se představitel vyhýbavého typu začne ve vztahu dusit a utíká. Dočasný odstup končí obnovením komunikace.

Schopnost potlačit své emoce umožňuje lidem s vyhýbavou vazbou dosáhnout velkého úspěchu v pracovní oblasti. Nepotřebují souhlas, nehromadí zášť, necítí strach z rizikové události, mají odhodlání a důvěru ve své schopnosti. Takoví jedinci jsou schopni zůstat soudní v obtížných situacích, aniž by události dramatizovali. Nejčastěji jsou jejich nápady a plány realizovány v plném rozsahu. To ale neznamená, že všichni lidé s tímto typem připoutanosti jsou úspěšní a bohatí.

jak napravit?

Američtí vědci jsou toho názoru, že typ připoutání se v průběhu života člověka nemění. Sleduje se stabilita modelu vztahů stanoveného v dětství. Vytvořený typ vazby se stává nedílnou součástí osobnosti. Co by měli lidé s vyhýbavým stylem citového spojení dělat? Skrývají se před svými pocity a emocemi, takže nevědí, jak se vypořádat s bolestí duše.

Náprava připoutanosti zralé osobnosti je zatížena velkými obtížemi. Člověk bude potřebovat určité vnitřní zdroje a podporu. Milující oči je třeba si představit. Musíte si vzpomenout na pohled vaší zbožňující babičky, dědečka, tety, strýce, staršího bratra nebo sestry.

Na jejich podporu člověk prozkoumává svět a pokračuje ve své další cestě.

Dalším krokem je naučit se důvěřovat sami sobě. Za tímto účelem stojí za to analyzovat vaše silné stránky, schopnosti a dovednosti. Budování sebevědomí umožňuje člověku opustit afektivní typ připoutanosti a vybudovat si stabilní a bezpečné vztahy s lidmi. Jen neuvěřitelné vnitřní úsilí pomůže situaci napravit změnou obvyklého způsobu připoutanosti.

Nejdůležitějším bodem při nápravě typu připoutání je změna samotného přístupu ke vztahům. Přeměna deformované vazby na bezpečný typ je možná pomocí krátkodobé terapie zaměřené na emoce, což je směs různých metod s gestalt terapií.

bez komentáře

Móda

krása

Dům