Co je to sympatie a jak se projevuje?

Projevování sympatií ke konkrétní osobě může být prvním příznakem vážných pocitů. Mnoho problémů moderního člověka je přitom způsobeno právě tím, že muž na ulici nedokáže porozumět vlastním pocitům, marně je zveličuje či podceňuje. Abyste nedělali chyby, musíte přesně pochopit, zda s někým sympatizujete nebo ne.

Samotné slovo „sympatie“ se z řečtiny překládá jako „přitažlivost“ a je popisováno jako druh nedobrovolné predispozice. Pokud jeden člověk sympatizuje s druhým, neznamená to, že se mu nutně líbí jeho vzhled – spíše jde o pocit jakési citové spřízněnosti. Jedná se o instinktivní touhu po štěstí pro druhého, protože předmět sympatie je spojen výhradně s pozitivními emocemi. Nebude možné krátce proniknout do významu tohoto pojmu, protože v psychologii neexistuje vyčerpávající definice, ale přesto se ponoříme do spletitosti toho, co to znamená.

Sympatie by se neměly zaměňovat s vděčností – pokud je to druhé přímou reakcí na nějaké činy, pak to první vzniká samo o sobě a může se zdát zcela nerozumné. V mnoha případech k němu dochází v okamžiku seznámení doslova na první pohled, kdy o objektivních důvodech predispozice nemůže být ani řeč. Někteří psychologové tento fenomén definují jako druh iracionální důvěry, která není založena na žádných kontrolách.

Pro rozvoj plnohodnotných sympatií je důležité, aby účastníci dění správně chápali hranice svého osobního prostoru a neporušovali je. DI když se to člověku líbí, ale napadne intimní území, bude podvědomě vnímán jako agresor a na pozitivní dojmy můžete zapomenout. Pokud proces začal, pak sympaťák nakonec vpustí předmět sympatie do své komfortní zóny, protože taková je lidská přirozenost – instinktivně chceme někomu věřit.

Verze přídavku nProč a mezi kým vznikají sympatie, jsou četné a různé. Biologové mají tendenci si tento jev vysvětlovat po svém: naše tělo je odhodláno hledat partnera s jiným, určitým souborem pachů, jinou postavou a tak dále, pokud podvědomě chápeme, že zavedení dodatečné rozmanitosti do genomu být pro děti přínosem. Psychologové uvažují jinak: soucítíme s lidmi, kteří jsou nám více podobní, protože pak je pro nás snadné si dokonale porozumět.

Někdy se sympatie může projevit i v reakci na to, jak k nám má někdo sympatie. Člověk, jakožto společenská bytost, se nevědomě snaží navázat dobré vztahy s ostatními, a když se k vám někdo chová dobře, můžete cítit mírný pocit viny, že to neopětujete.

Existuje také pojem antipatie – pocit, který je opakem sympatie. Stejně jako sympatie, i antipatie může vzniknout jak okamžitě, na první pohled, tak se projevit později a získat na síle, jak se známost prohlubuje. Dá se to popsat různě – může to připomínat znechucení, nechuť, nějakou vnitřní nechuť. V čem člověk, který má k někomu antipatii, může vědomě pochopit, že je to iracionální, ale nemůže si pomoci. Když se nám nelíbí, interpretujeme signál z našich instinktů, který říká, že objekt nelásky je potenciálně nebezpečný. Odborníci se domnívají, že toto vnímání může být způsobeno nějakou genetickou pamětí. Antipatie je přitom pro socializaci neméně důležitá než sympatie.

Sympatie ze strany druhého musí objekt včas vnímat, musí se včas určit a nějak na to reagovat – jinak se může sympaťák urazit a jeho nadšení přeroste v antipatii. Pro člověka je přirozené vyjadřovat své pocity slovy a řečí těla, posilovat to, co bylo řečeno, gesty a znaky, a nezbývá než jim rozumět. Chcete-li rozptýlit pochybnosti, že s vámi někdo sympatizuje, zvažte konkrétní příklady, jak se to může projevovat.

Se slovními projevy sympatií je vše celkem jednoduché – člověk sám řekne, že se mu líbíte, a vy nebudete muset příliš hádat. Ve většině případů samozřejmě nebude fráze formulována tak doslovně. Ale třeba dívka od muže často uslyší komplimenty a ona na oplátku požádá o pomoc naznačujícím tónem i v situacích, kdy by si sama poradila, aby dala najevo, že je slabá a bezbranná, potřebuje pomoc, kterou je objekt schopen poskytnout.

Vzhledem k tomu, že sympatie v žádném z jejich projevů nesouvisí vždy s romantickými vztahy, verbálně se může projevit v jakémkoli jiném vyjádření souhlasu. Nezáleží na tom, zda je to potvrzení vašeho pohledu na život nebo pochvala za vaši tvrdou práci.

Pokud je s verbálním projevem sympatií vše jasné a zřejmé, pak právě neverbální projevy takových pocitů zůstávají často mylně interpretovány. Navíc, v mnoha případech o ní neřekne nic člověk, který si nenárokuje žádný rozvoj vztahu, ale cítí sympatie. V predispozici k vám ho však můžete nachytat určitými činy, které často ani nejsou smysluplné a může je člověk sám popřít.

Existuje poměrně známý citát, který dešifruje pojem „láska“ jako „chtít se dotýkat“. Pokud mluvíme o sympatiích muže k ženě, pak toto pravidlo funguje nejen v případě nejhlubší lásky, ale i v situaci se sympatií. Samozřejmě to může být banální zdvořilost, ale všechna tato krmení rukou, pokusy vzít mladou dámu za paži nebo ji držet za loket mohou naznačovat predispozici.

Na rozdíl od stereotypu šířeného milostnými příběhy je normální, že muž roky nepronásleduje stejnou ženu, ale okamžitě přepne pozornost na jinou, pokud ta první neopětuje. Pokud je dáma potěšena, že upoutala pozornost a chce upevnit efekt, je prostě povinna vyjádřit vzájemnost v té či oné formě. Ve většině případů bude pro začátek stačit jen shovívavý úsměv na adresu zástupce silnějšího pohlaví.

Sympatie ženy k muži se mohou projevovat i nevědomými lehkými hmatovými kontakty a touhou být blíž, ale jsou tu i další aspekty. Dámy potřebují více pohodlí než pánové, ale také se snaží poskytnout svému vyvolenému co nejpohodlnější podmínky – dávají tedy jasně najevo zájem o muže. Jsou také a priori pozornější. A pokud se dívka neustále zajímá o to, jak se vám daří, sympaticky naslouchá, soucítí, je to již přímý důkaz existujících sympatií, i když o nich přímo nemluví. Navíc dámy, stejně jako muži, dokážou být ve vztazích proaktivní a v tomto případě není třeba pochybovat o povaze toho, co se děje.

Klíčový rozdíl mezi sympatií a láskou je ten, že ta první vzniká mezi jakýmikoli spřízněnými dušemi – i tam, kde o následných romantických vztazích nemůže být řeč. Klasickým příkladem takového jevu jsou přátelské sympatie, které často vznikají mezi lidmi stejného pohlaví a časem se skutečně vyvinou v přátelství. V tomto případě rozhodně není důvodem výskytu vzhled, ale dispozice je dána právě shodou názorů a koníčků. "Je to chytrý chlap," "vycházíme spolu dobře" - to jsou nejjasnější příklady verbálního potvrzení, že sympatie se již projevuje. Lidé stejného pohlaví přitom nemusí nutně podléhat přátelskému citu.

Tajná nebo skrytá sympatie je zcela samostatný pojem. Jeho specifikum spočívá v tom, že se člověk vědomě či nevědomě snaží nedat najevo, že je pro něj někdo zajímavý. V některých případech si člověk, který cítí sympatie, nechce existenci dispozice připustit ani sám sobě - ​​například pokud předmět v tom či onom smyslu „nesedí“.Zbývá připomenout, že sympatie vzniká nevědomě, proto se nám může líbit člověk „nesprávné“ majetkové či finanční situace, se špatnými návyky odsuzovanými společností, atypickým vzhledem a podobně. Tajná sympatie může být v mnoha případech pro toho, kdo ji zažívá, problémem, protože člověk, který je nucen se stáhnout do sebe, upadá do deprese.

Sympatie je pocit, který nemá žádný konkrétní časový rámec. Vzniká okamžitě v době známosti a teoreticky může zmizet ve stejný den, pokud se nový známý náhle projeví z nejhorší strany a odstrčí svůj nově vyrobený vějíř. V nevysloveném stavu může sympatie existovat týdny nebo měsíce, aniž by projevoval jakoukoli iniciativu, zvláště pokud je osoba, která tento pocit zažívá, s tímto stavem věcí zcela spokojena. Nespokojenost s tím, že sympatie je neopětovaná (nebo se zdá být taková, kvůli nedostatku vlastní iniciativy), může být člověk v některých případech také bezdůvodně zklamán předmětem zbožňování až do hloubi své duše. krásný pocit do antipatie.

Výše jsme zkoumali podmíněně negativní možnosti rozvoje sympatií, ve kterých existuje řadu měsíců, ale nevede k žádnému pozitivnímu vývoji situace. Další věc je, že pocit sympatií se může časem prohloubit jen tehdy, pokud se s rozvojem známosti zjistí, že ten pocit je vzájemný a že následný dojem z druhé strany se jen zlepšuje, jak se budete lépe poznávat. V této situaci hrozí, že se sympatie dříve nebo později vyvine v něco víc - buď přátelství, nebo zamilovanost a dokonce láska. Jak dlouho tento přechod potrvá, silně závisí na aktivitě na obou stranách.

Aby bylo možné vybudovat správný vztah, je velmi důležité pochopit, zda mluvíme o romantické sympatii, nebo jednání podezřelého, který s vámi sympatizuje, je způsobeno jinými motivy. Zapůsobit na někoho ve skutečnosti neznamená být oblíbený, proto se pokusíme zjistit, jak se liší různé projevy dispozice.

Rozdíl mezi sympatií a zamilovaností nebo láskou je zásadně důležitý. Sympatie se mohou omezit na prosté „usmál se a rozloučil“, zde člověk neočekává žádnou živou odpověď, nedělá společné plány a tak dále - je rád, že je s vámi, ale aktuální objemy jsou docela dost.

Láska je už úplně jiný cit, nutně potřebuje rozvoj vztahů. Sympatický muž pochválí, pomůže v maličkostech, možná vás někam pozve, ale půjde o epizodické projevy, které nemají systematický charakter. Kdyby byl opravdu zamilovaný, mnohem častěji by podnikal kroky, snažil by se ukázat ze své nejlepší stránky, soustředil by se na pomoc, aby ukázal, že je s ním v pohodě a bezpečí.

Je velmi důležité, aby dívky dokázaly rozeznat sympatie od zdvořilosti, protože dnes už není tolik gentlemanů a obecná tradice dvoření se naprosto jakékoli dámě se u nás nevytvořila. Zde je třeba pochopit, proč se muž takto chová: podává ruku automaticky všem, nebo konkrétní dívce také projevuje nějaké emoce, které ji odlišují od ostatních. Zdůrazněný automatismus většinou hovoří o výchově a s největší pravděpodobností vám nenabídnou nic vážnějšího než přátelství. Pokud pochybnosti přetrvávají, mladá dáma si vždy může dovolit mírnou provokaci ze své strany, čímž projeví jeden z jasných známek sympatií – pokud jsou vzájemné, iniciativu v budoucnu převezme téměř každý muž.

Neopětovaná sympatie, zvláště pokud pravděpodobně přerostla v něco víc, už není pozitivním pocitem – naopak přináší jen zármutek a dokáže znatelně otrávit život toho, kdo jej prožívá. Jedna věc je, pokud jste nepodnikli žádné kroky, jen nevíte, jak se k předmětu adorace postavit, a proto si nejste jisti, že je vše neopětované, a druhá věc - pokud je nedostatek reciprocity zřejmý. Psychologové však i v takto zanedbané situaci radí, jak se nechtěné náklonnosti k někomu zbavit.

• Sejde z očí, sejde z mysli! Naše paměť je poměrně krátká, instinktivně se více soustředíme na to, co je nyní aktuální. Nemusíte vidět předmět sympatie, nebo to dělat co nejméně – a časem ten pocit slábne.
• Zničte ideál. Sympatie je iracionální pocit, protože ve skutečnosti má každý člověk nedostatky. Soucitem zavíráme oči před neslušnými vlastnostmi předmětu a místo toho se na ně musíme soustředit! To také pomůže zachránit si vlastní sebevědomí, protože logika „nevidí mě, protože jsem horší“ se vyskytuje velmi často a ztěžuje pochopení, že i vy se můžete někomu líbit.
• Zaměstnejte se. Pamatujte: vědomí sympatií k někomu je myšlenkový proces, který je možný pouze tehdy, když nejste ničím zaneprázdněni. Stesk a smutek jsou problematické, pokud jste zároveň zaneprázdněni řešením obtížného problému a naopak splín zakrývá toho, kdo nic nedělá. Začněte se zdokonalovat – ne proto, abyste na oplátku stále vyvolávali sympatie, ale prostě proto, abyste nemysleli na svůj dispoziční objekt a časem si zvyknete to dělat!
• Porozhlédnout se kolem. Jak se říká, svaté místo není nikdy prázdné a člověk má tendenci někomu důvěřovat a s někým soucítit. Pokud se dispozice dříve vyvinula v lásku, bude to docela obtížné napravit, ale pro roli jednoduchého předmětu sympatie můžete vždy vyzvednout nového kandidáta, který nebude horší než ten starý.